Leden 2013

Co je diskriminace?

23. ledna 2013 v 15:51 | www.ochrance.cz |  Poradenství
Co je diskriminace?
Diskriminací se obecně rozumí odlišné zacházení ve srovnatelných situacích bez rozumného odůvodnění. Nestačí se však diskriminovaným či diskriminovanou pouze cítit - diskriminace musí skutečně existovat jako jednání popsané a zakázané zákonem.
Antidiskriminační zákon stanoví, z jakých důvodů je rozlišování mezi lidmi nepřípustné (např. pohlaví, věk, národnost apod., viz níže).
Diskriminace může být přímá nebo nepřímá.
  • Přímou diskriminací je jednání, při němž se s jednou osobou zachází méně příznivě, než s jinou ve srovnatelné situaci, a to z důvodů, které zákon zakazuje.
Příklady: číšník v restauraci odmítne obsloužit hosta z důvodu jeho příslušnosti k etnické skupině; na práci s vysokozdvižným vozíkem ve skladu odmítne zaměstnavatel ženu, která má potřebnou kvalifikaci, s odůvodněním, že ženy na tuto práci nepřijímá.
  • Nepřímou diskriminací je jednání, při němž se s někým zachází méně příznivě na základě kritéria, které je zdánlivě neutrální.
Příklady: restaurace vyhlásí bezvýjimečný zákaz vstupu psů, čímž zakáže vstup osobám se zdravotním postižením, které využívají vodicí nebo asistenční psy; v inzerátu na pozici pomocného stavebního dělníka je od uchazečů vyžadována znalost ukrajinského jazyka; inzerát uvádí: " Do mladého a dynamického kolektivu přijmeme…." - tím jsou a priori vyloučeni starší uchazeči.
V určitých případech je možné nepřímou diskriminaci odůvodnit rozumným cílem, ovšem i prostředky k jeho dosažení musí být přiměřené a nezbytné.
Za diskriminaci se považuje také obtěžování (včetně sexuálního), pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.
  • Obtěžováním se rozumí chování, jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti jiné osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího nebo urážlivého prostředí. Obtěžováním je i jednání, které může být vnímáno jako podmínka určitého rozhodnutí. Pokud má sexuální povahu, jedná se o sexuální obtěžování. (Příklady: umístění vtipů o Romech na nástěnce může obtěžovat romské zaměstnance; vedoucí podmíní rozhodnutí o povýšení zaměstnankyně tím, že s ním půjde na večeři (může jít o sexuální obtěžování).
  • Pronásledováním je nepříznivé zacházení, postih nebo znevýhodnění jako reakce na to, že osoba uplatnila své právo podle antidiskriminačního zákona. (Příklad: zaměstnavatel postihne zaměstnance za to, že podal žalobu na diskriminaci.)
  • Pokynem k diskriminaci je zneužití podřízeného k diskriminaci třetí osoby. (Příklad: ředitel dá závazný pokyn vedoucímu personálního oddělení, aby nepřijímal Romy)
  • Navádění k diskriminaci se dopouští ten, kdo někoho přesvědčuje nebo podněcuje, aby diskriminoval jinou osobu. Naváděním k diskriminaci v právním slova smyslu však není např. přesvědčování někoho, aby nenakupoval u vietnamských trhovců, přemlouvání potomka, aby si nebral za manžela/manželku osobu tmavé barvy pleti, ani upozorňování rodičů, aby si jejich děti nehrály s romskými dětmi, jakkoliv toto jednání může být morálně odsouzeníhodné.
Z jakých důvodů nesmí docházet k diskriminaci?
Důvody, které je možné označit jako diskriminační, nejsou libovolné. Antidiskriminační zákon hovoří o rase, etnickém původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientaci, věku, zdravotním postižení, náboženském vyznání, víře a světovém názoru. Další zákony obsahují i jiné důvody, jako např. majetek, členství v odborových organizacích či v politických stranách a hnutích, rodinný stav atd.
V jakých oblastech nesmí docházet k diskriminaci?
Zákaz diskriminačního chování podle antidiskriminačního zákona platí v zaměstnání, podnikání, vzdělání, sociální oblast, zdravotní péči, poskytování zboží a služeb včetně bydlení pokud jsou nabízeny veřejnosti a ve veřejné správě.
Diskriminaci však zakazují i jiné zákony: ve vzdělávání jde o školský zákon, zákaz diskriminace v zaměstnání upravuje např. zákon o zaměstnanosti, zákoník práce a služební zákon, diskriminaci v podnikání postihuje i zákon o veřejných zakázkách, zákaz diskriminace v poskytování zboží a služeb je i součástí zákona o ochraně spotřebitele. Obecný a nejširší zákaz diskriminace je obsažen v Listině základních práv a svobod.
Co není diskriminací?
Ne každá nespravedlnost, znepokojivá situace, či rozdílné jednání je diskriminací ve smyslu antidiskriminačního zákona.
Diskriminací není například:
  • požadavek minimálního věku, odborné praxe či délky zaměstnání, jestliže je to pro výkon povolání nezbytné,
  • rozdílné zacházení za účelem ochrany žen z důvodu těhotenství a mateřství, ochrany osob se zdravotním postižením a osob mladších 18 let.
Diskriminací dále není např.
  • když si někdo při výběru životního partnera vybírá pouze mezi osobami určité barvy pleti
  • pokud žena odmítne nabídku k sňatku od výrazně mladšího muže s odůvodněním, že je příliš mladý
  • když v přijímacím řízení na sportovní gymnázium, kde se počítá s rozšířenou povinnou tělesnou výchovou, nebude vybrán tělesně postižený uchazeč,
  • když se někdo bude přátelit pouze s osobami stejné národnosti apod.
Přípustné formy rozdílného zacházení jsou obsaženy i v dalších zákonech. Stát totiž může upravovat své vnitřní záležitosti, pokud přitom neporušuje lidská práva a svobody nebo závazky vyplývající z mezinárodních smluv.
Aby se jednalo o diskriminaci podle antidiskriminačního zákona, musí jít o zásah do lidské důstojnosti. Diskriminována proto nemůže být např. obec nebo obchodní společnost.
http://www.ochrance.cz/diskriminace/co-je-co-neni-diskriminace/

Jak se proti diskriminaci bránit?

23. ledna 2013 v 15:50 | www.ochrance.cz |  Poradenství
Jak se proti diskriminaci bránit?
V případě, že se setkáte s diskriminací, můžete postupovat následujícími způsoby.
  • Můžete se obrátit na příslušný kontrolní či nadřízený orgán. (Příklady: Pokud se diskriminace dopustí zaměstnavatel při výběru z uchazečů o zaměstnání, může se uchazeč obrátit se stížností na úřad práce. Pokud se diskriminace dopustí zaměstnavatel vůči zaměstnanci, může se zaměstnanec obrátit se stížností na inspektorát práce. Jestliže se diskriminace dopouští zaměstnanec vůči zaměstnanci, měl by se postižený obrátit na nadřízeného. Poškozený spotřebitel má možnost obrátit se na Českou obchodní inspekci.) Touto cestou lze dosáhnout ukončení diskriminačního jednání, ale není možné žádat přiměřené zadostiučinění (např. omluva) nebo náhradu způsobené majetkové či nemajetkové újmy.
  • Poškozený se může obrátit s žalobou na soud. V takovém případě se oběť diskriminace může domáhat ukončení diskriminačního jednání, odstranění jeho následků a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (např. omluva). Je možné žádat též náhradu způsobené újmy v penězích.
  • Třetí možností je pokus o smírné řešení formou tzv. mediace. S mediací musí diskriminující i diskriminovaný souhlasit - ani jednu ze stran nelze k jednání nutit. Mediátor je vyškolená osoba, která pak pomáhá oběma stranám dospět k dohodě.
Dokazování diskriminace před soudem
Dokazování je ve sporech o diskriminaci jiné, než v ostatních soukromoprávních sporech, ale nejedná se o presumpci viny, jak se často mylně tvrdí.
Ve sporech o diskriminaci se jedná o tzv. dělené důkazní břemeno, kdy důkazy podávají obě strany.
Žalobce (tj. oběť diskriminace) musí tvrdit a prokázat, že byl vystaven odlišnému či méně příznivému zacházení. Pokud toto prokáže, je na žalovaném (tj. tom, kdo diskriminoval), aby naopak dokázal, že k diskriminaci nedošlo. Žalovaný musí prokázat, že jeho jednání mělo legitimní cíl, který odůvodňuje nerovný přístup. Musí také prokázat, že prostředky, které k dosažení tohoto legitimního cíle použil, byly přiměřené a nezbytné.
(Příklad: Žalobkyně musí prokázat, např. pomocí listinných důkazů a výpovědí svědků či jiným způsobem, že za stejnou práci dostávala menší mzdu než její kolega z důvodu, že je žena (nikoliv z důvodu nižší kvalifikace, nekvalitněji odváděné práce apod.). Namítá tedy diskriminaci z důvodu pohlaví. Žalovaný, tedy zaměstnavatel, pak musí prokázat, že měl k uvedenému jednání rozumný (legitimní) důvod, a pokud ano, musí ještě prokázat, že rozdíl mezi mzdou žalobkyně a jejího mužského kolegy byl přiměřený a nezbytný.)
Ke kterému soudu žalobu pro diskriminaci podat?
Ve většině případů diskriminace, tedy zejm. v pracovně-právních a spotřebitelských záležitostech, je třeba se v prvním stupni obrátit s žalobou dle ustanovení § 9 a § 84 a násl. občanského soudního řádu na okresní, místně příslušný soud žalovaného (tj. toho, kdo se měl dopustit diskriminace). Komplikovanější je situace ve věcech tzv. služebních poměrů policistů, hasičů, vojáků aj. Pro přesné a bezchybné určení příslušného soudu vždy raději využijte možnost konzultace s právníkem veřejného ochránce práv nebo Vaším právním zástupcem. Diskriminační spory jsou obecně velmi komplikované a nelze doporučit postup, při němž se oběť diskriminace obrátí s žalobou na soud sama, bez pomoci advokáta, ačkoliv zákon tuto možnost nevylučuje.
Informace převzaty z http://www.ochrance.cz/diskriminace/jak-se-branit/

Levnější plyn, elektřina a telefonování

23. ledna 2013 v 14:22 | dTest |  Poradenství
Fenoménem poslední doby jsou nezvané návštěvy prodejců, kteří se ohánějí velkými úsporami peněz, když změníte dodavatele elektřiny či plynu, popř. telefonního operátora. Pamatujte na to, že nemáte povinnost je vpouštět do svého bytu či domku a předkládat jim na jejich žádost "ke kontrole" vyúčtování služeb. Přestože často opravdu lze změnou dodavatele či operátora něco ušetřit, je velmi nepravděpodobné, že vás navštíví zrovna prodejce s nejvýhodnější nabídkou. Mnohdy to bude spíše prodejc nejdržejší či nejméně seriózní.
Podomní podejci jsou placeni podle počtu uzavřených smluv. Setkáváme se i s případy, kdy zejména žije-li senior v domě s dětmi či vnoučaty, které mají samostatnou domácnost, se jej prodejce snaží vmanévrovat do podpisu smluv "i za ně". Že je to v rozporu s právem mu vůbec nevadí.
Podomní prodejci mají velký dar řeči a přesvědčování. Pokud na vás nebudou zabírat, nevzdávají se a vytáhnou těžší kalibr: "Víte, jak máte chytrého starostu? Ten podepsal a radoval se, kolik ušetří. Váš soused odvedle si vzal kalkulačku a počítal a pak mi dal za pravdu a děkoval. A vy?" Řeknete si, že když podepsal starosta, který má pod čepicí, podepíšete taky.
Na pozoru se mějte i před osobami, které se vydávají za zástupce vašeho stávajícího dodavatele či operátora. Ten s vámi totiž zásadně komunikuje jinou formou než osobní návštěvou. Vždy trvejte na ověření totožnosti dané osoby, vhodné je se na jeho vztah ke společnosti dotázat i na informační telefonní lince pro zákazníky vašeho dodavatele či operátora.
Budete-li na vážkách, zda podepsat ič nikoliv, domluvte se s prodejcem, aby přišel za dva či tři dny, abyste si mohli v klidu přečíst návrh smlouvy a ověřit si jeho informace. Pokud vám odmítně smlouvu k prostudování předat, víte, na čem jste a důrazně ho odmítněte. Dobře si zapamatujte, že na první pohled výhodnější cena může být spojena např. s nevýhodnými smluvními podmínkami.


Proč se vyhýbat předváděcím akcím a dealerům

23. ledna 2013 v 14:11 | dTest |  Poradenství
Vždy, když ve schránce najdete na první pohled lákavou pozvánku na zajímavý výlet spojenou s předváděním zboží či když u vašich dveří zazvoní dealer - podomní prodejce, nezapomeňte že:
  1. nabízené zboří je předražené a to i po započítání všech "slev a výher" i dárků zdarma. Jeho kvalita je na pováženou. V obchodech koupíte kvalitnější výrobky za příznivější ceny.
  2. mnozí prodejci se ničeho neštítí. Na začátku jsou to úsměvy, galantnost, krásné řeči a na konci agrese. Bez skrupulí zamknou dveře předváděcích místností, odeberou občanské průkazy, přikážou vypnout mobily, nedovolí odskočení na toaletu. Účastníci takových zájezdů hovoří o slovním a fyzickém napadání. Dokud prodejci nebudou mít dostatek podepsaných smluv, nepustí nikoho ze svých spárů.
  3. hrozí vážné riziko, že dodané zboží nebude mít slibované vlastnosti, často jen proto, že prodejci slibují zázraky jako vyléčení různých chorob či získání nesmrtelnosti.
  4. příjdete o peníze a často se na dlouhou dobu zadlužíte. Zájezd nebo zazvonění dealera u dveří vás připraví o úspory. Pokud podepíšete úvěrovou smlouvu, v konečném důsledku zaplatíte za zboží mnohonásobně více. Z čeho budete splácet splátky? Nebude-li platit, skončíte v rukách exekutora.
  5. zákon chrání, často jen na papíře. I když včas odstoupíte od smlouvy a prodejce je povinen vrátit peníze, vyhráno nemáte. Pokud se peněz nedočkáte a pokud je nechcete oželet, musíte se obrátit na soud.
  6. klam versus skutečnost. Pokud jste nestihli odstoupit od kupní smlouvy do 14 dní od podpisu a přesvědčili jste se o nesouladu mezi propagovanými a skutečnými vlastnostmi, máte ještě šanci od smlouvy odstoupit. Bude to ale krkolomná cesta bez záruky na úspěch. prodejce bude dělat mrtvého brouka a nejdete-li odvahu jít k soudu, dostanete se do důkazní nouze. Jak dokážete klam, když v návodu výrobku a ve smlouvě nic z toho, co prodejce říkal a čím vás přesvědčoval, není?

Úpadek a způsoby jeho řešení

23. ledna 2013 v 13:57 | insolvencni-zakon.justice.cz |  Poradenství
Úpadek a způsoby jeho řešení
Insolvenční zákon rozlišuje dvě základní formy úpadku - platební neschopnost a předlužení. Dále se zná i pojem tzv. hrozícího úpadku.

Úpadek ve formě platební neschopnosti
O platební neschopnost se jedná v situaci, kdy má dlužník více (nejméně dva) věřitelů, má peněžité závazky déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky plnit. Podmínka mnohosti věřitelů není splněna, má-li více pohledávek vůči dlužníku jen jeden věřitel. Aby se zabránilo účelovému vytváření mnohosti věřitelů převáděním nebo dělením pohledávek, stanoví zákon výslovně, že za dalšího věřitele se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době šesti měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Co se týče poslední podmínky, neschopnosti plnit závazky, považuje se za splněnou, nastane-li alespoň jedna z následujících situací:

  • dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků
  • dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po jejich splatnosti
  • není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek za dlužníkem výkonem rozhodnutí nebo exekucí
  • dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, kterou mu uložil insolvenční soud.
Zákonná definice platební neschopnosti dopadá na všechny kategorie dlužníků, tedy fyzické osoby - nepodnikatele, fyzické osoby - podnikatele, právnické osoby.

Úpadek ve formě předlužení
O předlužení se jedná tehdy, má-li dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, více věřitelů a zároveň souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Rozhodný je poměr veškerých dlužníkových závazků (včetně těch nesplatných) a jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku je též nutno přihlédnout k další správě a provozování podniku dlužníka, lze-li předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku a provozu podniku pokračovat.
Hrozící úpadek
Hrozícím úpadkem se rozumí situace, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Návrh na zahájení insolvenčního řízení z důvodu hrozícího úpadku je oprávněn podat pouze dlužník. Užití tohoto institutu by mělo pro dlužníka představovat možnost, zejména pak v kombinaci se způsobem řešení úpadku reorganizací, dosáhnout toho, aby dlužník mohl včasným zákrokem zachovat svou výrobu a zaměstnanost.
Způsoby řešení úpadku
Insolvenční zákon oproti předešlému zákonu o konkursu a vyrovnání rozšiřuje možnosti řešení úpadku dlužníka. I nadále je jedním z možných řešení úpadku konkurs, dlužníci-podnikatelé v úpadku, příp. jejich věřitelé mohou využít reorganizaci a dlužníci-nepodnikatelé oddlužení. Insolvenční zákon tak dává na výběr, která z možných variant řešení úpadku bude pro konkrétního dlužníka vhodná, přičemž počítá nejen s likvidačními postupy, ale rovněž s prvkem sanačním. Výběr vhodného způsobu řešení dlužníkova úpadku přitom je vždy motivován co největší mírou uspokojení věřitelů.[1]
Oddlužení
Oddlužení (tzv. osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, kdy jsou dlužníkovy dluhy sjednoceny, zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela, nezajištění do jimi schválené výše a zbytek dluhů může být dlužníkovi odpuštěn. Tento institut preferuje sociální účel před ekonomickým, má umožnit dlužníkovi "nový start" a motivovat ho k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu vůči věřiteli. Současně je cílem také snížit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kdo se ocitli v sociální krizi.
Oddlužení je řešením pro ty dlužníky, kteří se do úpadku nedostali v důsledku své podnikatelské činnosti, ale činnosti běžné - zejména provozu domácnosti, neboť umožňuje řešit úpadek právnických i fyzických osob, ale v obou případech za splnění předpokladu, že nejde o podnikatele.
Náležitosti návrhu na povolení oddlužení
Návrh na povolení oddlužení podává vždy a jen dlužník sám současně s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení tedy nemůže za dlužníka podat nikdo jiný. V případě, že by věřitel dlužníka předešel a podal insolvenční návrh, pak má dlužník od jeho doručení 30-denní propadnou lhůtu na reakci - podání návrhu na povolení oddlužení a o této možnosti musí být informován soudem. Zákon stanoví podávání návrhu na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, který zveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti.

K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit:
  • seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil
  • listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky
  • písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky
Osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále návrh musí podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí.
Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže:
  • jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
  • hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí
  • jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo
  • dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení
Schválení oddlužení
V ideálním případě soud rozhodne o povolení oddlužení. Usnesením o schválení oddlužení jsou vázáni všichni dotčení - dlužník, věřitelé, věřitelé, kteří s návrhem nesouhlasili i věřitelé, kteří nehlasovali. Usnesení obsahuje důležité informace pro další fáze řízení - například způsob oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře), určení majetku mimo majetkovou podstatu, splátkový kalendář nebo osobu insolvenčního správce.
Po schválení oddlužení se rozhodnutí zveřejní v insolvenčním rejstříku, čímž nastává jeho účinnost. Insolvenční správce proto může, v případě zpeněžení majetkové podstaty, prodat majetek dlužníka, a dále postupuje jako v případě konkursu. Pokud je dlužníkem plněn splátkový kalendář, insolvenční správce prodá majetek sloužící k zajištění, kterým se uspokojí zajištění věřitelé a dále splácí dle splátkového kalendáře. Účinkem schválení oddlužení je také neproveditelnost exekuce a soudního výkonu rozhodnutí.

Způsoby oddlužení
Insolvenční zákon upravuje dva možné způsoby oddlužení, a to zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Rozhodnutí o způsobu oddlužení je ponecháno na nezajištěných věřitelích, kteří jej odhlasují buď na své schůzi, nebo mimo ni. K výsledku hlasování soud přihlíží při rozhodování o návrhu. V případě, kdy soud zamítne návrh na povolení oddlužení, zejména zjištěním nepoctivého záměru dlužníka, je úpadek automaticky řešen konkursem.
Zpeněžení majetkové podstaty
Zpeněžení majetkové podstaty se týká dlužníkova majetku do okamžiku, kdy soud povolí oddlužení, jedná se tedy o prodej majetku, který dlužník nabyl v minulosti, neboť do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Postupuje se obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu.
Plnění splátkového kalendáře
Tento způsob oddlužení zasahuje dlužníkův majetek především do budoucna - pohledávky zajištěných věřitelů se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění a současně po dobu 5 let plní dlužník pohledávky nezajištěných věřitelů podle daného poměru. Dlužník je tedy povinen měsíčně (po dobu 5 let) splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.
Dlužník tedy začíná splácet dle splátkového kalendáře a to k cílové částce 30% z výše pohledávek. Tato částka je však minimum, naskytne- li se dlužníkovi další neočekávaný peněžitý či nepeněžitý příjem (výhra, dědictví, půjčka), jedná se o mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře a dlužník ji musí použít ke splácení. Dlužník nesmí bez souhlasu insolvenčního správce odmítnout dar ani dědictví, jinak by se jednalo o neplatný právní úkon. Dohled nad dlužníkem vykonává kromě insolvenčního správce také soud i věřitelé (věřitelský výbor). Dlužník je totiž povinen každých šest měsíců (k 15. 1. a 15. 6.) předkládat všem třem zmíněným subjektům přehled příjmů za uplynulých šest měsíců. Se splácením jednotlivých plateb se dlužník nesmí dostat do prodlení delšího než 30 dnů, jinak je automaticky sankcionován nařízením konkursu.
Po 5 letech, kdy dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti, které mu byly soudem uloženy, se řízení o oddlužení ukončí. Poté je dlužník oprávněn podat návrh soudu na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, a to v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (bude se jednat o všechny pohledávky, tedy i o ty nepřihlášené). Dlužníkovi jsou tedy smazány všechny dluhy z minulosti až do okamžiku schválení oddlužení. Současně ale platí, že po dobu dalších 3 let následujících po usnesení o osvobození může soud nařídit jeho odejmutí, a to v případě, že dlužník jednal podvodně vůči věřitelům nebo pokud byl odsouzen za úmyslný trestný čin vztahující se k oddlužení anebo osvobození.[2]